Koupili jsme byt. Vršovice, dobrá cena, schválená hypotéka.
Dobrá cena se evidentně odvíjela od představy všech potenciálních kupujících,
kolik se toho bude muset předělat. My jsme trochu staromilci. Líbí se nám
klasické rozdělení bytu, kdy pokoje odděluje zeď a ne třeba tovární okno.
Bylo ale jasné, že se musí předělat jádro a nahodit omítky, protože bývalý majitel tam nejspíš nikdy nemaloval a ještě se bavil tím, jak sledoval, že mu černají a praskají zdi.
Vzhledem k termínu začátku placení hypotéky jsme
věděli, že nemáme moc času. Teď přijde ta nejtrapnější a navíc nejsmutnější
část příběhu. Nikdo z našich známých, rodiny, kamarádů nebo followerů na
twitteru ani instagramu nám nebyl schopen někoho doporučit. Použili jsme proto
moderních technologií a zadali si inzerát na e-poptavku.
Fáze 1: Hledání
Většinou se ozývali jednotliví zedníci. Ty jsme nechtěli,
protože jsme potřebovali i udělat novou elektroinstalaci a další věci. Chtěli
jsme firmu, které řekneme, co chceme, a oni to prostě zařídí. Taková babišovská
firma. A přesně takovou jsme našli.
Velice seriózní mladý muž, rozhodně neudělal podceněnou kalkulaci,
na vše smlouva a potvrzení od dodavatelů o bezúhonnosti. Internet nám moc neporadil.
Zjistili jsme jen, že firma existuje, že není v insolvenci a to je tak
všechno.
Měli jsme v záloze ještě tři firmy: jedna nebyla
schopna dodat kalkulaci, druhá se neozvala vůbec a třetí měla vyloženě
přemrštěný rozpočet.
Fáze 2: Peníze dělaj firmu
Zálohu ve výši 75% dopředu jsme odmítli. Lidi kolem nás,
kteří rekonstruovali, radili, že máme dát maximálně 50%, když nám tedy budou
kupovat i materiál, že oni to taky dávali. Na to jsme si plácli. Peníze na
účet, potvrzení, začátek prací.
Fáze 3: V bytě se nic neděje
Zbourané jádro, odvezená suť. To se stalo v prvním týdnu
prací. Dělníci nastoupili v přesném termínu a hned se do toho pustili.
Večer chodily fotky s hotovou prací, ale stejně jsme si to chodili ověřovat.
Když skončily demolice, tak jsme podle smlouvy zaplatili zálohu za materiál.
Vše vypadalo v pořádku, neměli jsme důvod pochybovat. Telefon fungoval,
sms nezůstaly bez odpovědi.
Po poslání druhé částky se ještě zboural starý špajz a
vykopaly se staré obklady, suť odvezena.
A to je vše. Den co den jsme chodili na kontroly, ale nic se
nedělo. V telefonu výmluvy, které ale trochu dávaly smysl. Navíc nám
všichni ti kamarádi, co to přeci zažili, říkali, že je to normální, že se
termín vždycky protáhne, že se jim stávalo, že se v bytech dny nic nedělo.
Tak jsme byli trochu v klidu.
Fáze 4: Prozření
Člověk, který vše zařizoval, přestal brát telefony a
odpovídat na sms. Najednou je zvedala majitelka firmy a také partnerka a matka
dětí našeho zařizovače. A že je prý v zahraničí. Telefony zvedala jen
občas.
Chci vám říct, že jsem nikdy v životě neřvala na
těhotnou ženu, v tomto období ano. Výmluvy, výčitky. Nakonec se v bytě
ukázali dělníci a začali škrábat zdi. Klid.
Termín odevzdání hotové práce byl za týden.
Za týden telefon. Dělníci. Nemaj výplaty, kašlou na to.
Klíče máme ve schránce. Dali nám i číslo na další majitelku bytu, která zažívá
to samé s tou samou firmou. Zhroucení. Hluchý telefon.
Fáze 5: Peníze už nikdy neuvidíme
Peněz to bylo dost a prej to není zase tak hrozný, už jsem slyšela
uklidňování H-Systémem. Pro nás to ale drobný nejsou. A kvůli tomuhle, co
vypadá jako podvod, a neobyvatelnosti bytu jsme se museli posunout ještě o pár
stupínků níž v sociální hierarchii. Právník přes známého říká, že můžeme
žalovat, ale peníze neuvidíme.
Tohle je příběh o tom, jak vám s.r.o. může vzít peníze a
nevrátit je, aniž by se jeho majitelům něco stalo. Prostě babišovská firma,
kterou jsme vlastně na začátku chtěli, ne? Příběh o tom, že když nemáte peníze,
tak se ani nemůžete bránit u soudu, protože nemáte na poplatky a na právníka.
Příběh o zoufalství a pocitu nespravedlnosti.
Ale zase sněmovna schválila zdanění církevních restitucí,
takže kdo by se tady v tý zemi chtěl domáhat spravedlnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat