Pocházím ze středně velkého okresního města. Když jsem byla
mladší, měli jsme tam čtyři kina. Všechny to byly takový ty komunistický
funkcionalistický budovy, o nichž jsem si až v dospělosti začala myslet,
že mají kouzlo. Do té doby jsem nadávala na tvrdé sedačky, páchnoucí záchodky,
špatný sklon hlediště a střídající se zimu s vedrem při promítání. Kromě
toho všechny filmové novinky k nám přišly o měsíc až dva později.
Multikino pro mě byla vždycky pražská záležitost. Kouzelný
svět s popcornem, pohodlnými sedačkami, dobrým výhledem na plátno a hlavně
s filmy, které neviděla dávno už půlka republiky. To, že se vysílá víc
filmů najednou, pro mě bývalo záhadou. Jakože my jsme se museli skládat na
lístky, aby se jich prodalo aspoň sedm a promítalo se. Tady je několik sálů
s pár lidmi a kino jede.
Pak jsem se přestěhovala do Prahy a začala si konečně užívat
svět multikin. A začaly mě štvát dlouhý reklamy před vysíláním, lidi, co chodí
do sálu až v době trailerů, při cestě mi ještě do klína vysypou popcorn,
ustrkávají kolu při dojemných scénách. Navíc jsou multikina většinou
v nákupních centrech, takže cesta k nim je plná nástrah pro mou
peněženku.
Pak mě někdo vzal do Aera. A Bio oka a do Světozoru,
poslední dobou navštěvuji kino Pilotů. Při prvních návštěvách mě ta hipsterská
atmosféra těšila. Melancholicky jsem vzpomínala na zatuchlá kina tam u nás v
Sudetech. Když pak u nás všechna stará kina zrušili a postavili multikino,
projevila jsem i vnitřní hejt.
Jenže pak jsem si uvědomila, že moje okouzlení multikiny
nebylo jen pobláznění holky z malýho města. Začala jsem totiž v malých, jak bych dnes řekla
hipsterských, kinech zaznamenávat věci, které mi vždycky zkazí celý zážitek
z filmu.
Musím poznamenat, že rozhodně oceňuji vysílání ne tolik
komerčních filmů, snahu pozvednout diváka do uměleckých sfér. Také trochu
domácká atmosféra ve formě například pozdravu promítače před začátkem filmu mi
přijde sympatická. Ale.
- Nepohodlné sedačky, na nichž musím každých patnáct minut měnit polohu, abych úplně nezdřevěněla při těch uměleckých filmech, co mají tři hodiny.
- Špatný úhel hlediště většinou způsobí, že nevidím na půlku plátna, protože přede mnou sedí člověk buď obrovských rozměrů, nebo nadšenec, který má potřebu předávat své myšlenky přátelům kolem, takže neustále hýbe hlavou a můj výborný úhel, který jsem si našla, ztrácí funkci.
- Tahle kina se rozhodla, že budou nenávidět popcorn nejspíš jako známku pokleslé kultury a komercionalizace filmů. Ale vysvětlete mi, jak je chroupání popcornu rozdílné od pojídání pokrmů, které nabízí malé kino? Navíc většina lidí si na baru před filmem koupí pivečko a vezme si ho do sálu. Jenže pivo během filmu dojde a lidé nemají stud, klidně se uprostřed filmu zvednou a prostě se rozhodnout doplnit zásoby na baru. Zde opět nastává problém se špatným úhlem postavení hlediště.
- Vím, že to nejspíš není úplně obvyklé, ale já prostě miluju trailery před filmem. I v malých kinech, možná i ve větší míře, chodí lidé do sálu až během nich. Navíc se pustí tak dva, možná tři, když má člověk štěstí, aby zbylo místo na všechny sponzory a podporovatele kina. Nejvíc mě teda štve reklamní spot na European cinemas. Je neuvěřitelně dlouhý, nudný a vysílá se klidně i dvakrát před filmem. PUSŤTE MI NĚJAKEJ TRAILER A NECHTE MĚ NA NĚJ V KLIDU KOUKAT!
- Konzumace alkoholu v těchto kinech navíc způsobuje, že mnozí návštěvníci jsou už v půlce filmu silně pod vlivem a mají potřebu své vysoce filosofické myšlenky k filmu sdílet s publikem.
Příkladem může být moje poslední návštěva kina Pilotů.
Maličký sál s výjimečně pohodlnými sedačkami. Polovina lidí přišla během
jediného traileru, všichni v ruce pivo nebo Curiosity colu, zvedali sedící
ze židlí. Spousta lidí zůstala stát v uličce a během filmu vyhledávala místo.
Rodinná atmosféra, všichni jsme přeci na stejný lodi se stejnými sluníčkovskými
názory, tak nám přeci nevadí, když se třikrát během filmu zvedneš, abych si
mohl dojít pro pivo. V tomhle mi mnohem více vyhovuje chladnost multikin,
sál je většinou poloprázdný a lidi sedí na svých místech.
Ale nejhorší na celý záležitosti je pak moje sociální
bublina. Moji intelektuálští přátelé nenávidí multikina, nenávidí komerční
filmy a hejtí je jak v diskuzi na Novinkách. Takže příště asi půjdu zase
do Aera a pasivně agresivně si to tam odtrpím. Ale na druhou stranu kde jinde
uvidíte původní Blade Runner na velkým plátně?
